Strach

30. září 2012 v 19:48 | Ess Ešová |  Jednorázovky
Moje tělo zaplavily zvýšené emoce, hlavně pocit strachu a nezmoci po čele mi stékaly kapky potu. Neohlížej se, neotáčej se a jdi dál, jdi rovnou za nosem, za chvilku budeš doma. Kolem mě se rozprostírala temnota, jen občas v dálce jsem viděla světla aut.
Křup! Co to bylo? Bože, někdo mě sleduje? Za 2 minuty jsem doma. Utíkala jsem a klopýtla, takový strach jsem snad ještě nikdy nezažila. Klíčem jsem se snažila trefit do klíčové dírky od našich domovních dveří, nešlo to. Ruce se mi klepaly, vlastně celé tělo se mi třáslo. Vypadly mi z ruky a já se otočila a uvedla stín za nedalekým stromem. Zvedla jsem je a podívala se opět na ten strom. Ale za zády už někdo stál. Co mám dělat?
Pomalu ale velmi pomalu jsem se otočila a čekala, co přijde. A uviděla známou tvář Tomáše.
"Ty jsi takovej… Víš, jakej jsem měla strach?"
"Podle toho jak se tváříš asi velkej."
Někdy není všechno, tak jak se zdá. Někdy prostě utíkáme zbytečně, i když to není potřeba. Jako malá jsem vždy utíkala do postele a schovávala se před příšerou mojí fantazie.
A co ty máš taky podobný příběh?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.