Ukázka nedopsaného příběhu - Neuvěřitelná láska

10. října 2012 v 20:19 | Ess Ešová |  Jednorázovky
Neuvěřitelná láska
Máte sen? Životní sen, který Vám přijde nesplnitelný? Tak to jsme na tom stejně.
Už jako malá jsem snila, že budu mít život, jako z pohádky. Mým snem bylo tancovat na prknech divadla, být neskutečně dobrou tanečnicí. Ale život je realita, která není lehká.
Šla jsem z brigády zkratkou domů, jako každý den. Park byl dnes prázdný a pochmurný, dešťové kapky zlehka dopadaly na lavičky kolem mě. Nepotkala jsem za celou cestu ani živáčka. Rozhodla jsem se, že se zajdu podívat na město z velkého mostu, lákal mě pohled na toto město, které v dešti vypadalo tak nadpřirozeně. Jelikož nebyl velký provoz, stoupla jsem si na kraj chodníku a šla po obrubníku. Tohle jsem dělávala, když jsem byla malá a chodívala jsem tudy s maminkou. Vzpomínka na maminku vyvolala vlnu slz. Zemřela, když mi bylo 9 let. Je to už 8 let ale ještě jsem se s tím nesmířila. Jediné co mi po mamince zbylo, byla spousta krásných vzpomínek a …moment …ještě tohle. Řekla jsem a zpod bundy jsem vytáhla amulet. Nikdy mi nepřišel nijak zvláštní až teď. Prohlížela jsem si ho snad milionkrát, ale tohohle nápisu jsem si nevšimla nikdy. Na amuletku bylo vyryto:
"Brána otevře se, jako křídla andělská rozletí se, až přijde ten správný čas."



Přejela jsem po nápise prstem. Nechápala jsem, co to znamená, byl to vzkaz od mé matky nebo je to jen nějaký žert? Přečetla jsem to nahlas: "Brána otevře se, jako křídla andělská rozletí se, až přijde ten správný čas."
Kdybych mohla vrátit čas, udělala bych to, pouhá věta způsobila, že můj život nabral jiný směr.
Amulet se otevřel. Uvnitř byl zmuchlaný papírek, zvědavost by mi nedala spát, kdybych se nepodívala, co je na tom papírku napsáno. Rozbalila jsem ten papír a …bylo to maminčino písmo.
Milá Karolíno,
Pokud toto budeš číst, bude už pozdě vzít všechno zpět. Mnohokrát v životě jsem ti vyprávěla historky o dívkách a jejich snech, které se staly skutečností. Nebyla to lež ani výmysl. V našich genech je směs lidí géniů i obyčejných lidí. Někdo bere naši schopnost, jako prokletí někdo ji bere jako dar. Začalo to tvoji prababičkou tedy mojí babičkou. Jednoho nešťastného večera měla autonehodu, vše nasvědčovalo tomu, že ji smrt přemůže. Doktoři nedávali žádnou naději na přežití a vůbec se divili, že přežila. Babička byla opravdu silná osobnost. Po několika dnech si doktoři už nevěděli rady, až jednoho dne otevřela oči a zase je zavřela, na minutu přestala dýchat. Mnoho lidí říkalo, že to trvalo déle, já to nemohu posoudit, neboť jsem u toho nebyla. Když se opět probrala k životu, začala se chovat jako šílená, viděla kolem sebe prý duchy a zdávaly se jí sny, které se prý stávaly skutečností. Nechtěl jí nikdo věřit já také ne, až jednoho dne mi dala tento amulet, ve kterém jsi našla tento dopis. Říkala mi, ať ho nikdy neotevřu nebo se mi stane to co jí, já byla ovšem zvědavá a otevřela ho, od té chvíle jsem viděla také podivné věci jako ona. Viděla jsem tvého ducha, když jsi byla malá, ukázal mi tvou budoucnost, že pokud budeš pilně cvičit, stane se z tebe skvělá baletka. Od této chvíle už Karol nebude nic stejné. Uvidíš věci, které jsi dříve neviděla, budeš vědět o lidech víc, než ti bude někdy příjemné. Máš svého ducha, který se ti v nejbližší době objeví. Nečekej nic zvláštního, bude vypadat jako vybledlý portrét, obklopený mlhou objeví se, když budeš chtít. Chce to, ale trénink jinak budeš obklopena až moc a stane se z tebe blázínek jako z tvojí prababičky. Mám tě ráda a pamatuj na má slova s láskou Jana.
Nikdy bych nevěřila, že mě dokáže něco ta vyděsit jako tenhle malý amulet. Strhla jsem si ho z krku a hodila ho dolů z mostu do řeky. Nejspíš se mi jen všechno zdá a každou chvílí se probudím, tohle se může dít jen ve filmech a ve skutečnosti ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.