Letní proměna

14. února 2013 v 0:04 | Ess Ešová |  Jednorázovky
Rozhodla jsem se napsat po dlouhé době jednorázovku. Napadl mě tento námět, vím všude kolem nás, se o tom mluví ale co chci taky zkusit vymyslet něco trochu fantasty.
Znát člověka od malička neznamená, že ho doopravdy znáš.
Krásný letní den už byl v celé své kráse tu, seděla jsem v trávě a čekala na Jima. Občas foukl vítr a květiny a tráva kolem mě začala tančit, květy se hýbaly jako hlavičky malých panenek. Vlasy mi létaly do obličeje, chtěla jsem se odhrnout z čela, ale někdo to udělal za mě. Dotýkaly se mě jemné ruce a mnou projel mráz.
"A tak tady jsi. Hledal jsem tě."
Byl to Jim v celé svojí kráse, až na jeho tvář byla bledá jako nikdy dřív, jeho modré oči v sobě měly něco děsivého. Jeho pohled mě bolel, i když to byl jen pohled.

"Tak ty jsi mě hledal? To já tě sháním už týden, všichni jsme o tebe měli strach. Kde jsi byl?" řekla jsem rozčíleně.
"Promiň mami, seznámil jsem se s pár novými lidmi a na chvíli jsem vypadl z tohohle zapadákova."
Chtěl se mě dotknout, ale já ucukla, neudělala jsem to schválně, ale bála jsem se - Jima. Nakonec jsem mu podala ruku a on mi pomohl vstát z trávy. Ale po chvíli ucukl on.
"Au. Co to děláš?"
"Já nic nedělám," chtěla jsem říct ale, když jsem se podívala na svoji ruku, byla v jednou ohni.
Jim byl strašně chladný a mé tělo jakoby ho chtělo zahřát.
Zpanikařila jsem a chtěla co nejdříve domů, ale Jim mě popadl do náruče a začal utíkat, neběžel nijak zvlášť rychle, ale na jeho kůži se začali objevovat chomáče chlupů a začali jsme zrychlovat. Když jsme zastavili před městem, vypadal Jim jako šedý vlk.
"Co, co to je?" vykoktala jsem ze sebe.
"Změnil jsem se a jsem silný a rychlý."
Chtěla jsem utéct, ale zakopla jsem o kámen a spadla. Jim mi chtěl jít pomoct, ale jak jsem se dotkla země, půda pod jeho nohama začala praskat. Jim uskočil.
"Jak jsi to udělala?"
"To já ne. To ty!"

Domů jsem došla rozrušená a celá rozklepaná. Ve dveřích jsem potkala mamku, jak odjížděla do práce. Hned se mě ptala, co se děje ve stručnosti jsem jí to pověděla.
"Jdi ihned za babičkou. Tohle se nemělo stát."

Babička přede mě hodila asi sto padesát knih.
"Bude lepší, když si to přečteš sama."
"Babi, nemohla bys mi to říct ty. Já moc ráda nečtu, však mě znáš."
Začala vyprávět příběh o dívce a ledových slzách. Ano ten příběh znám ale stále jsem nechápala tu spojitost se mnou.
…vlk se na ni podíval a ji jakoby zasáhl ledovec, do očí jí vběhly slzy, chtěla je zahnat ale marně. Prodraly se i přes zavřená víčka, ale když je dívka uviděla, vyděsila se modré slzy. Nic už nebylo jako dřív, nabyla schopností a byla pověřena posláním chránit lid před krvelačnými vlky pomocí ohně, vody, vzduchu, země a duchovní síly…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Blaisi Blaisi | E-mail | 14. února 2013 v 0:08 | Reagovat

Wow! Trošku netradiční ale má to něco do sebe;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.